Historie elektrických obojků

Již za tuhého socialismu se při výcviku používala "elektrika". Nebyl to samozřejmě žádný el. obojek, protože v naší republice byla elektronika teprve v plenkách. Jako zdroj el. proudu sloužil induktor z vojenských polních telefonů.

Elektrika se používala především k napravení psů napadajících na revíru, a to ať už v lesním terénu, tak u maket (makety se používaly i při mistrovských závodech – "pětistovákách" již začátkem 80. let a bylo jich na "place" zpočátku dokonce 10 kusů). Nepovažuji za účelné popisovat, jak se to dělalo, i když musím říci, že k občasnému použití docházelo i po roce 2000. Induktor měl řadu nevýhod, a to zejména – intenzitu el. proudu (z fyzikálního hlediska se jednalo samozřejmě o napětí, ale říkalo se proud) byla závislá na intenzitě točení kličkou a také to, že muselo dojít k propojení induktoru a místem použití drátu atd.

Po pádu socialismu si někteří kynologové sami dovezli nebo si zajistili dovoz el. obojků ze zahraničí, a to především z Německa a USA. El. obojky – to bylo pro některé kynology něco převratného, něco co museli mít. Většinou brzy zjistili, že onen el. obojek není samospásný a navíc, chyběly zkušenosti s jeho používáním. Většinou brzy tento el. obojek odložili. Tyto první el. obojky měly malou možnost regulace a co hlavní – byly na stejné frekvenci, takže když se sešli v blízkosti dva psovodi a jejich psi měli aktivované el. obojky, občas docházelo k situacím, kdy el. impuls dostal druhý pes a samozřejmě v tu nejnevhodnější dobu.